ŠKOLA ENERGIE MEL

cesta k sobě

Zpět

článek - NOVÝ ZPŮSOB ŽIVOTA - VĚDOMÉ TVOŘENÍ

Více a více s můžeme setkat s pojmem vědomé tvoření, vědomý život. Co to vlastně znamená? Jak si to můžeme přestavit v praxi?

Co to znamená, když člověk vědomě žije se dá vysvětlit v podstatě velmi jednoduše. Takový člověk je v přímém spojení se svým vnitřním vedením. Má otevřené srdce plné lásky k sobě i k druhým lidem. Má otevřené intuitivní schopnosti. A nezapomíná na to, že i rozum má v jeho životě to správné místo.

Funguje v režimu, kdy jeho VNITŘNÍ VEDENÍ mu v každý okamžik života říká, CO by měl udělat. Obvykle v této fázi zaslechne i své SUPEREGO, svého VNITŘNÍHO KRITIKA, který se mu snaží vysvětlit, proč zrovna tohle nemůže udělat. Jeho SRDCE (INTUICE) je však již tak otevřené, že tomu přesto nakonec vždy řekne ANO. A pak nastoupí ROZUM, aby mu řekl JAK. V tu chvíli je čas pro praktické věci. Pro aktivitu, píli a práci.

Jak to vypadá v běžném životě?

Žiji a pracuji. Nesnažím se nic nového vymyslet rozumem. Procházím se v lese, vnímám sebe i přírodu. Rozum mám vypnutý. Přichází informace od mého vnitřního vedení: „Je potřeba, abys napsala článek o tom, co je to vědomý život. Lidé to potřebují slyšet. Potřebují se to učit pochopit." Okamžitě slyším hlas svého superega: „Ha, ha! Ty a článek?! Přece víš, že Tvoje talenty mají úplně jiné podoby, než je dar řeči. Na to jsou tady jiní... Jarda Dušek, Eckhart Tolle... S těmi Ty se chceš měřit? Ty holka z vesnice? Na to nemáš!". Znám už všechny tyto řeči. Pokaždé je to stejné.... Znám i své vnitřní vedení a vím, že se jen tak superegu nevzdá. Nechávám tomu čas. Informace z hora chodí stále dokola. Častěji a častěji. Intenzivně a intenzivněji. Nakonec se můj vnitřní kritik vzdává. Mé srdce se otevírá a já tomu říkám ano. Vnímám to jako něco přirozeného. Něco, co se stane. Prostě napíšu článek. Neřeším, zda se bude líbit. Či zda bude mít ohlas. Vím jen, že udělám, co mám. A víc se tím nezabývám. Začínám se na to těšit. Začínám si uvědomovat, že je to něco nového. Nová zkušenost. Jsem v klidu. A v tuto chvíli je prostor pro další fázi. Nastupuje můj rozum a říká mi to, jak to mám zrealizovat. Dává mi praktické rady. Kdy to napsat. Komu to poslat... A já si sedám k počítači a dávám tomu tu energii, práci a píli. Věnuji tomu to nejcennější, co mám – svůj čas. A to tak, že jsem v tom naplno. V plném proudu života. Stejně tak jako kdybych šla krájet brambory k obědu....

Člověk, který žije vědomým způsobem, žije v podstatě velmi jednoduše. Žije přítomným okamžikem. Každou chvíli svého bytí prožívá naplno. Ať už svítí sluníčko nebo prší. Ať už dělá něco „důležitého" nebo píše článek. Anebo třeba jen krájí brambory. Každý tento okamžik prožívá a sleduje sám sebe, jak se cítí. Přijímá všechny svoje vnitřní procesy s pokorou. Zároveň jim dovoluje, aby se děly. Dovoluje sám sobě být veselý, smutný nebo mít vztek. Všeho je schopen se vzdát. Nelpí na minulosti. Nebojí se budoucnosti. Je mu jedno, co zrovna dělá. Vše bere jako zkušenost.

Velmi jednoduše se vysvětluje, co to znamená vědomě žít. Pravdou je, že mnohem těžší se tomuto způsobu života opravdu přiblížit. Ze své vlastní zkušenosti vím, že člověk musí obvykle projít mnoha bolestnými zkušenostmi a vnitřními proměnami, aby se otevřelo jeho propojení s vnitřním vedením. A také musí mít odvahu ho následovat.

Existuje jeden krásný indický příběh o muži, který se učil důvěřovat svému vnitřnímu vedení. Byl to velmi zámožný a vážený muž. Při prvním setkání mu vnitřní vedení řeklo: „Když opustíš všechno, co máš a skočíš do této rozbouřené řeky, MOŽNÁ BUDEŠ ŽÍT. Muž tak učinil. Zachránil ho rybář, u kterého pak žil a naučil se od něj mnoha věcem. Při dalším setkání mu vnitřní vedení řeklo: „Když opustíš rybárnu a počkáš na cestě k městu, „BUDE O TEBE POSTARÁNO". Muž čekal na cestě jeden den, pak přijel kupec a měl rozbitý vůz. Muž mu pomohl s opravou a stal se jeho pomocníkem. Po mnoho let u něj pracoval a získal další dovednosti. Pak k němu přišlo vnitřní vedení potřetí a řeklo mu: „Určitě jsi si všiml, že k Tobě občas chodí lidé pro radu, protože se z Tebe stal moudrý muž. JE NA ČASE, ABY SES VYDAL TIMTO SMĚREM – STANEŠ SE UČITELEM JINÝCH LIDÍ." A muž poslechl a stal se průvodcem a rádcem mnohým lidí.

Ale pokud člověk opravdu touží po tom, aby žil vědomým způsobem, nezbývá mu nic jiného než se naučit svému vnitřnímu vedení důvěřovat, tak jako se to naučil muž v indickém příběhu. A to v počátcích může někdy znamenat – skočit a nevědět.

Vědomé žití není to, že má člověk otevřené intuitivní vnímání, ale neumí si poradit v běžném reálném světě.

Také to, že má člověk otevřené některé schopnosti pravé mozkové hemisféry ještě neznamená, že umí žít vědomě. Často se setkávám s tím, že lidé důvěřují jiným lidem jen proto, že oni mají otevřené některé schopnosti intuice. Ale to samo o sobě ještě neznamená, že oni jsou dál na své cestě k vědomému žití. A také to neznamená, že jsou duchovnějšími a kvalitnějšími lidmi.

Vědomé žití také není honba za prožitky v meditacích. Za tím, abych viděl anděli či aury. Pokud se takové věci lidem v intuitivním vnímání otevírají, je to vždy myšleno jako nástroj, který nás učí zacházet sami se sebou. Se svými vlastními pocity a prožitky. Jako nástroj, který nám pomáhá měnit své vnitřní nastavení a programy. A pokud dokážeme dělat skutečné změny uvnitř sebe a měnit své vztahy k sobě i k druhým lidem, pak se teprve dostáváme blíž k vědomému způsobu bytí.

Na své cestě od nevědomé existence k vědomému bytí jsem zjistila, že je velmi důležité nepřestat vnímat reálný svět okolo sebe. A to i když lákadla intuitivních vjemů jsou velká a ego se nás snaží poslat touto cestou prožitků a honbou se za tím, co „uvidím" a budu umět více. Kolik technik se naučím, kolik kurzů absolvuji. Protože to ho v podstatě neohrožuje. Naopak ho to posiluje a vzdaluje nás od možnosti žít vědomě. „To jsi dobrý(á)", říká: „když tohle umíš." Nebo naopak: „Ty tohle ještě neumíš? Nevidíš aury? Jak to, když Maruška už to vidí, a to ona jen cvičí jógu. To jsi asi málo duchovní! Musíš makat víc!" A v tu chvíli se zabýváme potřebami vlastního superega, které se snažíme naplnit. A vůbec nevnímáme sami sebe a ty podstatné věci – co se děje uvnitř nás a jak to můžeme změnit a velmi se vzdalujeme ze své cesty.

A také jsem došla k poznání, že je potřeba nezapomínat na to, že máme tělo. Nejsme v něm náhodou. Tělo je náš nejlepší přítel a také nástroj k poznání sám sebe, který máme neustále u sebe. V každém okamžiku jsme s ním a ono s námi. Navíc většina technik, kde je zapojeno i tělo, bývá často mnohem efektivnějších. Právě proto, že dochází k propojení všeho, kdo jsme – tělo, duše, energie...

Proto je na mé cestě hodně práce s tělem. Učit propojovat duši a tělo. Pravou a levou hemisféru. Vidět pravdy o sobě samé(m), abych mohl(a) věci měnit. A tím, jak měním věci uvnitř sebe, abych se moh(a) více a víc napojovat na své vlastní vedení, na svou vlastní cestu.

Milada Dolejšová, www.skola-energie-mel.cz

Přihlášení